Již v sobotu v podvečer jsme zahájili přípravu a hluboko do noci jsme trénovali a zkoušeli nejrůznější herní situace a taktiky.
V neděli v devět hodin ráno to vše vypuklo na ostro. Z původních dvaceti se nás sešlo 12 hráčů. Věková kategorie se pohybovala od osmi do padesáti let. Bylo ustanoveno 5 herních kol švýcarským systémem a herní doba 50 minut na kolo. Hráči se měli proti sobě utkat dle své kvality a za každou výhru se připisoval vítězný bod.
Při nejasném výsledku byla stanovena pravidla, která se odvíjela od počtu životů zbylých jednotek na bojišti. Jejich špatná interpretace mě bohužel stála jedno vítěství.
Standardní pravidla byla ještě pozměněna o postavení zdí o jednu linii blíže k nepříteli pro agresivnější hru. Pokud ale vím, nikdo tuto možnou alternativu nevyužil.
Co mě trochu mrzelo bylo, že k turnaji bylo na stránkách Deskohraní jen pramálo informací. Teprve před první hrou jsme se dozvěděli, že některé balíčky jsou zakázané. K dispozici byly herní frakce jen ze základních setů. Národy z později vyšlé mistrovské sady nebyly k dispozici, ale byly povoleny.
Počítač nám náhodně vygeneroval soupeře a bylo odstartováno první kolo. V prvním kole jsem sváděl poměrně tuhou bitvu mezi mými Orky z Tundry proti Fénixovým Elfům. Shodou náhod, štěstí, mému tlaku a chyb soupeře se mi povedlo ho v 30 minutě porazit. Vlastík sváděl bitvu s šampiónem turnaje a jako jediný ho porazil se svými elfy od Fénixů. Matěj měl smůlu a se svými Pralesními Elfy padl na protihráče, který hrál za Orky z Bažin. Bránil se srdnatě, ale jistá přesná neznalost a štěstí soupeře umocnilo jeho porážku.
Vlastík vyhrál svoji druhou hru celkem s přehledem a Matěj také slavil vítězství.
Třetí kolo je z mé strany zbytečné popisovat, protihráč zakončil nedávno 8 rok života a tuto hru asi mockrát na živo nehrál. I když ve mě vlna otcovství a soucitu ze začátku převládala a radil jsem mu jak na to a kde dělá chyby. V situaci, kdy mě ušatý klučina začal poučovat jak to mám hrát dle jeho správně. Došla mi trpělivost. Mé ego mi zatemnilo mozek a rozemlel jsem ho na prach. S pocitem schlazené žáhy jsem si šel opět ulevit ven. Bohužel jsem již nedokázal sledovat kamarády spoluhráče.
Matěj myslím prohrál, ale spíše papírově nežli doopravdy. U Vlastíka netuším, ale myslím, že dostal za uši opět jako před ním Matěj od Orků z Bažin.
Pro mě velký problém nastal ve čtvrtém kole. Kdy se splnila noční můra a počítač proti mě vylosoval jednoho z kamarádů. Vlastík se snažil to moc neprožívat a hru vést v přátelském duchu, za to mu patří mé díky. Popisovat zde, že jsem Vlastíka šetřil nebo mu usnadnil postup, by byla nepravda. Nandal mě co mohl a ukončil rychle tak mé trápení.
Poslední páté kolo byla zkouška nervů. Nastoupil jsem proti Elfům ve stínech a měl se co otáčet. Na konec mi velice pomohla nepozornost protihráče. Překvapil jsem jeho vyvolávače svým šampiónem s kladivem, který ho posléze zatloukl jak hřebík.
Tato náročná hra mi však vzala veškerý čas sledovat okolní dění a brzo po dohrání této partie zazněl signál pro ukončení kola.
Celkové hodnocení tedy bylo:
Matěj obsadil poslední místo. v počtu 1 výhra 4 prohry.
Jako pozitivum beru, že se nám podařilo Matěje venku odtáhnout od koše, kde se chystal roztrhat občanku a spálit svůj herní balík Pralesních Elfů.
Já jsem se umístil na šesté příčce s počtem 3 výhry a 2 prohry.
Vlastík se umístil na čtvrtém místě s počtem 3 výhry a dvě prohry.
Tady bych chtěl vypíchnout, že Vlastík přišel o medaili a postup na Mistrovství v ČR jen o chloupek a jsme na něj patřičně hrdi.:) Počet vítězných bodů byl stejný, rozhodlo porovnání s kvalitou oponentů.
Závěrem chci říci, že ač byla atmosféra někdy opravdu hutná a nervy drásající, celá akce byla dobrá. Určitě nelituji své účasti, ba naopak jsem si odvezl nemálo poznatků, třeba to že sebelepší strategie jde do kopru bez kouska štěstí a že mám dávat pozor při výkladu doplňkových pravidel. :)
Matěj a Vlastík si zaslouží mé velké díky za to, že si udělali ve svých plných programech na účast na turnaji čas, že se nechali mnou přemluvit a že po celou dobu udržovali dobrou náladu.
Dále připojuji tichou vzpomínku na ty, co moc na turnaj chtěli, ale nakonec se účastnit nemohli.
Pevně doufám, že to nebyla poslední akce tohoto typu a že se na příští sejdeme třeba ve větším počtu.
Vrba
