Vánoční hraní v KDH Fénix

Tentokrát jsme na Vánoční hraní zavítali do Vysokého Mýta do klubu deskových her KDH Fénix.
Hrála se hra SCYTHE. Musím uznat že jak mi říkal Karel (Matěj Rousek) Hra je opravdu super.
I když jsem skončil poslední, hru jsem si moc užil. Ještě v noci jsem přemýšlel jak jsem to vlastně měl udělat jinak.
Mé velké díky patří klukům z KDH Fénix že se nám postarali o super večer.

Střípky z víkendového hraní.

Tentokráte jsme oprášili hru settlers zrod impéria.
Za večer se nám povedlo dát v pohodovém hraní dvě hry.
Musím uznat že hra mě stále překvapuje a stále nacházím nové a nové kombinace. Stejně ale nechápu jak může někdo nasbírat více jak 50 bodů. :)

Fronta a grill

O prázdninách jsme uspořádali malou komorní hrací sešlost.

Kolem osmé jsme se sešli a začali grilovat maso. Proběhl malý test hry Keep talking and nobody explodes kterou mě na táboře ukázal kamarád Bádoš. Tímto ho zdravím! :)

Hru jsme trochu otestovali a všem se moc zamlouvala. 

Rád bych v této hře udělal na Damašku soutěž.

Dále se na stůl dostala hra Escape the cursed of the temple. Ta opět nezklamala a zaručila nám pár opravdu perných chvilek.

V pokročilém večeru jsme ještě zahráli hru Fronta kterou přinesl Dredrug. Hra nás všechny moc bavila a mile překvapila. Stát dlouhou frontu na potraviny a pak zjistit že se na vás nedostane, protože známá prodavačky měla podpultové zboží bylo fakt vtipné. 

Atmosféra byla celý večer parádní, jen škoda že nemohli účastnit všichni kteří chtěli.

Tak trochu Indiana Jones

Začátkem prázdnin se mi podařilo sehnat do našeho klubu  deskovou hru, kterou jsem měl již dlouho vyhlídnutou do naší sbírky.

Jedná se o hru Escape the cursed of templ.

Hra nese pro mě originální prvky a skvělou atmosféru. Například hra probíhá v reálném čase, kde hrají všichni najednou. Ke hře je přiloženo audio cd s časomírou, která udává přesný čas herní doby. Herní doba je deset minut.

Ve hře jde o to utéci s partou dobrodruhů z tajemného aztéckého chrámu ve chvíli, kdy se začíná bortit a padat.

Atmosféra hry je dle mého opravdu perfektní. Na hráče je tvořen opravdu silný tlak, aby se dostal co nejdříve do bezpečí. Sám to však nikdy nedokáže.

Hra je plně kooperativní, to znamená prohraje li jeden, prohrají všichni.

Hru jsme prověřili na malé grillovačce. Hráli jsme v plném počtu jen základní modul. Bez pastí a pokladů. I tak to bylo dobré peklo. Trochu atmosféry jsem zachytil na videích níže.

      

Settleři

Je konec května. Tentokráte mám v plánu ukázat kamarádům hru Settlers zrod Imperia.

Hru jsem koupil asi před rokem. Jejím hlavním kladem je, že se hra dá hrát pohodlně ve dvou hráčích a je celkem nenásilná a bez větších konfliktů. Hlavní cíl je rozvíjet svůj národ a dosáhnout nejvíce vítězných bodů.
Provedení celé hry je pak moc pěkné a v duchu původní staré počítačové hry, kterou pamatuji jako kluk z herního pravěku.

 Mechaniky celé hry jsou poměrně jednoduché. Stěžejní je kombinace. Náhoda zde působí v podobě karet staveb, které hráči přicházejí na ruku a které si může vybírat z nabídek. Každé kolo hráči přicházejí zdroje, které může využít. Své impérium hráči posilují stavěním karet budov, které jsou několika druhů.  

V základu jsou čtyři národy. Japonsko,Egypt,Řecko a Barbaři. Každý národ má své specifické hrací karty. Strategie za každý národ se tedy poměrně liší.  Znovuhratelnost a možnost kombinací je tedy velmi velká a hra se pravděpodobně jen tak neohraje.
Ke hře vyházejí také nové národy a nové karty.

Celá partie ve třech hráčích nám zabrala zhruba hodinu herního času a to Vlastík z Matějem hráli hru poprvé.
Nakonec byl výsledek poměrně těsný.

Dubnové hraní

Skener pohybu opět pípl. Na konci obrazovky se objevil nezřetelný zelený bod, který okamžitě zhasl.
Zvedl levou paži.
Serva těžkého brnění lehce zavrněla.
Dvouhlavňové ústí stormbolteru namířené do dlouhé chodby.
Vteřiny, možná minuty, tak stál připraven vypustit smrt do temné chodby vraku vesmírné lodi.
Vyčkával.
Nad levé oko mu stekla kapka potu, kterou si pod maskou těžkého obleku nemohl setřít.
Jsou tam.
Věděl to.
Tam v temnotě za hranicí světla a tmy. 
Neznatelný pohyb.
 Pařáty a tlamy plné ostrých zubů připravené zabíjet všechny a všechno.
Milosrdná smrt bez rozdílu.  

Všichni v jeho skupině je cítí.
Mimozemské stvůry, které hrají svoji krutou hru na smrt. 
Zapraská interkom.
Ozve se modulovaný hlas velitele.
Bratři! Hlaste pozice.
 Jeden po druhém terminátoři hlásí své pozice a stav. Možná se mu to zdá a v hlasech ostatních cítí lehký podtón nervozity. Všechno čisté, všude klid, všichni bratři na pozicích. Velitel znovu promluví do interkomu. Buďte ostražití Bratři, Císař je s námi. První skupina postupujte vpřed. Zabezpečte koridor.
Skupina terminátorů se pomalu pohne vpřed.  


Na konci měsíce dubna se scházíme k sobotnímu hraní.
Nejdříve rozjíždíme Summoner Wars. Matěj Temní Elfové proti Vrba Pralesní Elfové.
                                                         Vlastík Žoldnéři proti Aleš Strážci.

Tentokráte mě Matěj drtí od úplného začátku.
Naše hra nabírá divoké tempo. Všechny mé lsti a kličky Matěj okamžitě odhaluje a celkem vydatně mě zatápí. Než se stačím vzpamatovat, je po všem a můj vyvolávač klesá mrtev k zemi.

Na druhém bojišti zase dostávají na frak Strážci. I když se Aleš držel daleko déle nežli Já, Vlastík ho nakonec poráží.

Po skončení Válek Vyvolávačů sundávám ze skříně velkou krabici hry Space Hulk. Je to pro mě malý svátek. Něžně utírám prach a po otevření vybaluji komponenty.

Vybíráme s Matějem první scénář. Matěj hraje za Terminátory Já za Genestealery.
Hra se pro mne nevyvíjí moc dobře. Matěj hrající  za Terminátory volí dobrou strategii a kostky mu ji přejí. Dostává se hladce k hlavnímu cíli mise.


Koridor je již dlouho prázdný. Nekonečně úzká dlouhá chodba končící temnotou. Vlevo odstavená servisní rampa a shluky potrhaných kabelů povalené na zaprášené podlahové mříži svědčí o tom, že se tu kdysi snažil někdo něco opravit. 
Velitel kráčí pomalu vpřed. Na vnitřní straně helmy jeho obleku mu HUD. displej promítá nepřetržité informační hlášení o stavu vzduchu, tlaku, gravitaci a jiných veličinách.
Ignoruje je a jediné na co se zaměřuje je mapa v levém horním rohu. Jeho muži jsou malé modré tečky, které se pohybují kupředu. Doufá, že cílová místnost již není daleko. V duchu si vybaví briefing  před začátkem téhle mise.  
Tahle mise je vražedná. Není z ní úniku, musejí splnit stanovený cíl mise stůj co stůj. I za cenu vlastních životů. Jeho oddíl byl vybrán, aby lokalizoval a zničil místnost, ze které se ovládají evakuační kapsle. Z tohoto vraku se nesmí dostat nic živé. Kapitula nemůže riskovat, že by se genom úlu dostal v jakékoli formě pryč z lodi. Nesmějí pochybit za žádnou cenu. Ty zrůdy musí být vyhubeni do jedné.       
Pak se však vše změní. Zasekne se zbraň a Terminátoři umírají jako mouchy. Nakonec vyhrává Matěj jen tak tak. Další hraje Aleš za terminátory a Vlastík za Genestealery. Hra je docela rychlá a než Aleš pochytí základní principy a strategii je po všem. Vlastík mu téměř nedává šanci.

Kontakt! Kontakt! Hromové burácení všude kolem naznačuje, že bratři rozsévají smrt všude kolem.
Chodba před okamžikem zející prázdnotou je plná masy zrůdných těl, které se valí v nekonečných vlnách na terminátory.  Chtějí jen jedno, rozsápat je všechny na kusy. 
Palubní počítač uvnitř helmy zrudl výstražnými správami o nepřátelských kontaktech. Bratr Lorenzo zapřen působí jako pradávná socha nějakého zapomenutého boha. Rozdává  svým stormbolterem smrt. Náboje trhají těla zrůd na krvavou kaši. Stěny jsou postříkány krví a orgány mimozemských zrůd. Odlétající nábojnice tvoří na  podleze hromádky, které jsou mu už téměř po kolena.
 Pak se však vše pokazí.
 Ozve se hlasité cvak.
 Je to to nejhorší, co se mohlo pokazit. Zasekla se zbraň. Lorenzo se snaží rozžhavený kouřící stormboltr znovu zprovoznit. Je však již pozdě. Další vlna zrůd lačnící po smrti se k němu nezadržitelně blíží. Odhazuje zbraň a vrhá se na zrůdy jen s energopěstí a s myšlenkou, že jich před svou smrtí pošle do pekla co nejvíc.
Prvního genestealera chytá za hlavu. Prudce mu strčí levačku do chřtánu a silně trhne. Vyrve mu lebku i z páteří. Druhou rukou v energopěsti se rozmachuje, jak jen v úzké chodbě může. Zapraská výboj. Drtí všechno na krvavou kaši. 
Než se však může znovu napřáhnout, přes mrtvá těla nepřátel, se na něho sápou další a další zrůdy.
Povalují ho na zem. Pařáty a zuby procházejí lehce pancířem.
Je konec.

Ještě nemáme dost. Space Hulk putuje zpátky na skříň. Po krátké poradě zvítězí Wings of Glory.
Rychle rozestavujeme na stůl a určujeme strany. Matěj a Aleš hrají za německé piloty. Dva stíhači mají za úkol doprovodit bombardér, který má za nepřátelskou linii shodit bomby na cíl. To samé Já a Vlastík za Anglii. Hra je plná ostrých manévrů a taktiky. Letadla obou mocností na sebe zběsile útočí.
Zvrat nastává, když vybuchuje německý Fokker, dostává zásah a v plamenech vybuchuje. Jeden německý stíhač již těžko může udržet nepřátelská letadla od bombardéru. Německý Bombardér začíná po zásahu hořet a je posléze sestřelen. Angličané slaví úspěch. Jejich bombardér zasahuje cíl a jen mírně poškozen uniká do bezpečí.


















Řve jako pominutý a zuřivě mačká spoušť plamenometu.
Všude je plno ohně a zkázy. 
Nádrže ukazují ještě asi dvacet procent náplně.  
Odřízl si poslední možnou ústupovou cestu, ale získal tak nepatrné množství času. 
Je poslední žijící. 
Jeho brnění je pokryto hlubokými zářezy po zubech netvorů. 
Levá paže je z velké části pryč.     
Na mnoha místech krvácí.
Nic necítí.
Jeho biologicky upravené tělo mu do krve pumpuje obrovské dávky drog a stimulantů. 
Neobratně se potácí chodbou a naráží do zdí, kde zůstávají krvavé šmouhy.
 Dnes povečeří s bratry v síních hrdinů. Je si tím jist.
Než však nastane ta chvíle, musí ještě dokončit své poslání.
Z posledních sil kráčí chodbou ke svému cíli.
 Konečně uvidí na konci chodby dveře s oprýskaným emblémem císařské orlice.
Pahýlem ruky prudce praští do otevírajícího mechanizmu.
Dveře s hlasitým zaduněním zajedou do stran.
Před ním se objeví zšeřelá místnost plná řídících pultu a poblikávajících kontrolek. 
Centrální ovladovna únikových modulů.
Pozvedne těžký plamenomet a rozpoutá v místnosti ohnivé peklo.
Elektronika praská a ovládací pulty vybuchují v černém mračnu mastného kouře.
Je po všem.
Klesá na kolena.
Zapíná interkom. 
Bratr Gideon hlásí splnění mise.
      

    

 

 

Turnaj V Pardubicích ve Hře Summoner Wars

Začátkem měsíce dubna jsme se vypravili na turnaj do Pardubic ve hře Summoner Wars.
Byli jsme čtyři odvážlivci : Vlastík jedoucí z Prahy, Já, Aleš a Matěj z Litomyšle.

Již při jízdě do Pardubic v sobotu kolem poledne jsme díky uzávěrce na silnici malinko zabloudili. Když se nám konečně podařilo na místo konání dojet, vtipně jsem zaparkoval na snad nejdražším parkovišti v Pardubicích možná i v ČR a z peněženky vyndal 400 kč.  Bylo po plánovaném obědě i svačince.

Naštěstí Restauraci jsme našli lehce. Byl jsem mile překvapen z útulného prostředí, žádná tělocvična či třída ve škole.
Všichni si začali houfně objednávat kafe i piva a já jsem na sucho polknul a šel si dozadu loknout poděbradky.
Turnaje, který pořádala Herní liga Pardubice, se zúčastnilo 23 hráčů. Turnaj byl také zařazen do seriálu Mistrovství České republiky. V propozicích stálo jen, že se hraje s balíky, které jsou v českém jazyce a že hra proběhne rozlosováním na pět her.

Co mne mírně znechutilo byla turnajová pravidla, která se opět zaměřovala spíše na sílu a na vymlacování protihráčových jednotek.Při remíze se počítalo kolik jednotek jsme zabili soupeři a zbývající životy vyvolávače. To mělo dle mého velký vliv na výběr ras a na strategii ( při výběru vedla jako vždy rasa Orkové z Tundry).
Bohužel tato pravidla znevýhodňují rasy, které se zaměřují na jiný tip strategie nežli vybij všechno co jde. Potom se z této hry stává pouze přehazovaná v kostkách.
Počítání padlých jednotek nepřítele po boji bylo také dosti chaotické, protože mnozí počítali všechny karty oponentovy strany, ne jen jednotky. Proto výsledné hodnocení tohoto pravidla bylo dle mého značně mimo.
Malý chaos byl také v pravidlech pro prvního a druhého hráče. Všichni hráči, s kterými jsem hrál, byli stejně jako já trochu zmateni. Nikdo to moc nepochopil, tak jsme to povětšinou řešili hodem kostkou.

Po uvítání, rozboru turnajových pravidel a registrace všech hráčů jsme se pustili do první hry.

V první hře proti mě nastoupil Matěj od nás z klubu. Když jsem to zjistil, byl jsem trochu rozladěný, strašně nerad hraji totiž na turnaji s kamarády proti sobě. Matěj si proti mě rozestavil  Temné Elfy a já se rozhodl mu oplácet Orkama z Tundry. Pří usazení ke stolu jsem sám sebe přesvědčoval, že ho nemohu hned smáznout a že mu musím dát alespoň šanci. Nějak jsem předpokládal, že je v této hře nováčkem. Vzápětí jsem velice rychle vystřízlivěl. Hra se nesla v drsném tempu, kde jsem se dostal k nepřátelskému vyvolávači vždy tak jen na půl cesty. Pak mi došel dech. Matěj mě drtil a drtil a drtil, utahoval smyčku a já byl v pasti. Nakonec se mi podařilo přece jen zvrátit prohru a doslova jsem ho uházel kostkami. Vstával jsem od stolu po 60 minutách rudý jako rak a šel to ven rozdýchat.

Druhý oponent mě překvapil milým úsměvem. To bylo to jediné milé co mi předvedl. Jeho hlášku: Neboj, já to hraji FOR FUN,"  jsem si několikrát v průběhu partie v duchu vybavil a ironicky se zapitvořil. Nasadil proti mě Orky z Bažin a já riskl složitější strategii se Zatracenými. Nedal mi šanci, vše mé zákeřné útoky odhalil a ničil vše co mu stálo v cestě. Na konec se mi podařilo přeci jenom dostat se k jeho vyvolávači a pokusit se o konečný smrtící výpad. Bohužel štěstěna mě zradila a oponent slavil brzy velké vítěství. Zatímco protivník bujaře křepčil a vykládal kamarádům, jak mi to lehce nandal, šel jsem opět ven zamáčknout slzu.

Ve třetí bitvě se mi vedlo trochu lépe. I když borec naproti mě míchal karty a prohlásil:,, Neboj, hraju FOR FUN," znatelně ve mě hrklo. Opět Temní Elfové proti Orkům z Tundry. Poměr sil byl vyrovnaný řekl bych, že protivník měl nade mnou lehkou převahu. A dařilo se mu mě docela odrovnávat. Pak ale přišla jeho fatální chyba a já ho porazil. Jeho výraz byl dostačující. Tentokrát jsem vítěství slavil Já. Musel jsem se docela držet, abych také já  tentokrát nevybuchl a nekřepčil radostí. Sestupoval jsem po schodech z restaurace jako král a kamarádům vykládal, jak jsem ho drsně vymazal. 

Po házení machrů před kamarády jsem usedl ke čtvrtému klání. Podmračený oponent si nečekaně vytáhl Temné elfy a Já se opět rozhodl mu kontrovat Orkama z Tundry. Teď po celém turnaji mohu již v klidu říci, že to byla má nejlepší hra. Započal naprosto vyrovnaný boj. Oba dva jsme si pomlátili většinu jednotek, na bojišti zůstaly jen ty nejtěžší figury, plus polozmrzačení vyvolávači. Hodiny ukazovaly 15 minut do konce a začala nefalšovaná šachová partie. Zadumaně jsme promýšleli každičký tah, protože každý pohyb a každý hod kostkou mohl rozhodnout vše. Z hlav se nám kouřilo jako z Dukovan. Atmosféra se dala krájet a schylovalo se k velkému finále. Najednou si k nám přisedl kamarád mého oponenta a začali se k mému údivu radit jak na mě. Byl to ten samý člověk, kterého jsem porazil v třetím kole. Atmosféra poněkud zhoustla. Než jsem stihl zareagovat, bylo téměř po hře. Oponent mě přechytračil. Jenže si nevšiml malého detailu, který jsem využil okamžitě proti němu. Otočil jsem figury tak, aby na mě nemohl. Protihráč byl vývojem tak zaskočen, že téměř přestal hrát. V dalším tahu jsem mu zabil Hydru, jeho poslední naději. Teď jen zbývalo dodělat vyvolávače. V eufórii jsem si odhalil polomrtvého vyvolávače, abych zasadil nepříteli poslední ránu.
Zapomněl jsem však na to, že vyvolávač  Temných Elfů střílí na dálku. Do teď podmračený protihráč se usmál, obešel mé figury a dvěma hody kostkou mě zničil.  Byl to šok. Úplně se mi odkrvil obličej. Zmohl jsem se jen na strohé:,, Uhhhh a aha, toho jsem si nevšiml."  Mrkl na mě a řekl:,, Toho sis všimnout měl, jsme přeci na turnaji." V mrákotách jsem pozoroval, jak si vesele balí karty. Stál jsem tam jak Rákosníček před vyschlým  rybníkem a nemohl jsem se pohnout. Nakonec jsem ze sebe dostal:,, Ahoj, já jdu na záchod." Cestou ven jsem přemýšlel, zda mám někomu říci, nebo si zvládnu nafackovat sám.

Potom co jsem ani nemukl a pro změnu poslouchal venku kamarády, jak zatočili se svými oponenty, jsem se vydal k pátému stolu a pátému protihráči. Vybral si proti mě Orky z Tundry a já se rozhodl ještě jednou pro Zatracené. Z posledního zápasu si toho již moc nepamatuji. Jen to, že na nás oba dolehla únava a že jsme to v podstatě dohrávali jen z povinnosti. Nakonec jsem sice vybojoval vítězství ,ale ani trochu mě netěšilo. Protivník omylem vyzradil taktiku a já toho využil.

Na konec bych chtěl říci, že i přes drobné peripetie s pravidly se mi turnaj moc líbil. Jsem moc rád, že jsme se ho mohli zúčastnit. Po turnaji jsme se všichni shodli na tom, že pět her je moc, klidně by stačily čtyři. Kolegům se vedlo docela dobře, takže naše celkové umístění nebylo zase tak špatné. Na turnaji byla celkem pohodová nálada. Také jsme tam potkali Jirku. Ahoj Jirko. Doufám, že brzo navštívíme další turnaj, do té doby je ale potřeba pořádně potrénovat.

Pořadí hráčů dle úspěšnosti.

Aleš Kožený 7 místo 3:2
Jaroslav Bauer 8 místo 3:2
Vlastimil Rejman 10 místo 2:3
Matěj Rousek 15 místo 1:4   


   


  

Pokračování v Descentu

Koncem dubna opět pokračujeme ve hraní Kampaně


Sezení třetí. Kampaň. Scénář 3. Mapa druhá. Daerinova Tvrz.

Tentokrát se naše trojice Trpaslík, Paladin a Necromantka dostala do trůního sálu Dearinovy tvrze.

Zde jsme měli zachránit stařičkého Sira Palamona, dále pomoci obráncům tvrze při útoku obludných monster a zničit zákeřného Sira Alrrica Farowa pána zla.
Úkol to nebyl snadný, trůní sál byl brzy poset mrtvolami všemožných monster. Naše skupina se opevnila u vchodu do pracovny Sira Palamona a tam odrážela útoky nepřátel. Kostlivec Eda byl opakovaně posílán rozsévat smrt všude kolem, nebo aby posloužil jako živý štít. Po lítém boji se nám podařilo zvítězit a porazit Alrrica Farowa.
Dostalo se nám informací o jakém si Dračím lordu. který nesmí povstat.

Sezení třetí. Kampaň. Scénář 4. Mapa první. Okřídlená smrt.


Tentokrát jsme měli zjistit co se děje ve stříbrných dolech, z kterých již nepřišla delší dobu žádná
zpráva.
V první mapě jsme se měli co nejrychleji dostat přes soutěsku, kde na nás byly shazovány velké balvany, které nás měly zpomalit. Na začátku scénáře se k nám sneslo z oblohy jakési stvoření (hibrid draka dinosaura a netopýra), které nás informovalo, že naše snažení je marné a že udělá vše proto, aby jsme úkol nesplnili.
 Potom co jme se prosekali přes hejno velkých pavouků jsme rychle proběhli soutěskou na konec.
Fígl tohoto scénáře zřejmě spočíval v tom, že se skupina dobrodruhů musí co nejrychleji přesunout na konec mapy. Přitom se nesmí nikde moc zdržovat.

Příště nás čeká dokončení tohoto scénáře.

Zima mrtvých

Další dobře strávený sobotní večer.
Tentokrát jsme z police sundali hru Zima mrtvých. No a bylo to maso. :)

Rozhodli jsme se pro kooperativní režim. Kde všichni budeme hrát spolu proti hře. Jako scénář jsme si zvolili TEMNÉ ČASY. Přežít deset kol a nashromáždit dostatečné množství jídla.

Začali jsme kolem 21 hodiny. Ač jsme se ze začátku poměrně držely, postupem času začalo rapidně přituhovat. Nemrtvých stále přibývalo a přestávali jsme zvládat krizové situace. Nakonec jsme hru končili kolem půlnoci. Nepodařilo se nám udržet morálku a hra nám dala pěkně po pérkách.

Doufám, že příště si vytáhnu nějaké akční postavy a nebudu muset celou hru prosedět v kolonii a vařit a vařit a vařit. :)










Bylo to super. Těším se na příště.

Descent Kampaň

Konečně jsme se po delší době sešli, abychom pokračovali v kampani deskové hry Descent.

Minule jsme ukončili naše putování při pomoci se záchranou drahocenných zásob jídla ,které se snažili ukrást proradní skřeti. Nakonec nás krví zbrocený vesničan informoval, že byl unesen hluboko do podzemí jeho bratr Bedřich. Samozřejmě jsme se rozhodli ho zachránit ze spárů zla.

Sezení druhé. Kampaň. Scénář 2. Mapa třetí. TLUSTÝ GOBLIN

Vstoupili jsme do podzemí a uvítala nás ponurá blikající záře pochodní. Všude bylo cítit vlhko a plíseň. Na podlaze a v rozích chodby se bělelo mnoho kostí zvířat a dávno padlých bojovníků. Zřejmě tu nejsme prvními návštěvníky. Ze předu se ozývalo podivné pleskání. Trpaslík Grisban vytáhl válečnou sekeru, hřbetem ruky si otřel slinu a vrhl se s křikem vpřed. Paladin Avric a Necromantka Tarha si vyměnili ustarané pohledy a pustili se za trpaslíkem. Za ohybem chodby na ně již čekali obří pavouci.

Grisban prvního pavouka rozťal sekerou na dvě půlky. Než se však stihl pokochat pavoučí anatomií, druhý pavouk na něj zákeřně skočil. Dvě zářící oči a kusadla plná jedu se nebezpečně přibližovala k trpasličí hlavě. Zapraskal ozón a pavouka zasáhla Tarhina magická střela. Pavouk odletěl od Grisbana a rozprskl se na protější zdi. Mezitím Avric odrážel útoky zákeřných pavouků svým těžkým štítem. Druhou rukou rozséval mezi pavouky smrt svou palicí. Jen pár úderů srdce a bylo po všem.

Všude se válela ještě cukající se pavoučí těla. Podlaha byla pokryta odporným hnisem.

Hrdinové si dopřáli kratičký oddech. ,,Dělá se mi z toho nablití," prohlásila Tarha. ,,Raději půjdeme dál."

Konec chodby byl ukončen bytelnými dřevěnými dveřmi, podle skučení a vrčení jsme poznali, že na druhé straně někdo je. Avric se již natahoval po klice, když Tarha vykřikla: „Ještě moment!“Začala mumlat podivná slova a mávat ve vzduchu magickou holí. Oči se jí temně zaleskly. Něco se začalo v rohu místnosti pomalu odlepovat od země. Všudypřítomné kosterní pozůstatky se vlivem ponuré magie začaly pomalu spojovat dohromady.

Netrvalo dlouho a byl tu oživlý bojovník. „Nesnáším, když to dělá,“prohlásil Grisban. „ Tak teď jim konečně můžeme nakopat zadky! Vykopni ty dveře Avricku.“ Řekla Tarha.

Dveře nebyly tak bytelné, jak se zdálo a pod Avricovou okovanou botou zapraskaly a rozletěly se na kousky.

Vrčení a slintající smečky nemrtvých psů nás přesvědčilo, že asi nemají přátelské úmysly.

Nemrtví skeleton přezdívaný Eda se mezi ně beze strachu vrhnul a začal je cupovat na krvavou kaši. „ Kokýnko!“ Zaburácel Avric a rozdrtil lebku poslednímu ze psů.

Po boji s mrtvými domácími mazlíčky jsme již normálně otevřeli další dveře ústící do další chodby, kde se nám naskytl pohled na několik skřetů táhnoucích postavu s pytlem přes hlavu. Zřejmě nějaký vězeň. Skřeti vypadali dost překvapeně, když Grisban sekerou amputoval hlavu prvnímu z nich.

Překvapení trvalo i ve chvíli, kdy se mezi ně vrhl nemrtvý Eda.

Když Eda dvěma z nich rozlousknul hlavy o sebe jako ořechy, poslední skřet si pravděpodobně uvědomil, že mu jde o život a poslal směrem k hrdinům střelu z luku. Střela se bez zjevného účinku odrazila od zdi a skřet z ječením utekl dále do chodby. Vězeň si stáhl pytel přes hlavu a se slzami v očích a se slovy díků nám prozradil, že on Bedřich není. Co teď? Velmi rychle jsme se rozhodli pronásledovat utíkajícího skřeta a pokračovat chodbou, kterou utekl.

Mučírna byla prostorná.

Dva velké stoly pokryté čerstvou krví naznačovaly, že skřeti s mučením nezahálejí.

Z rohu se ozvalo pochechtávání. „ Ha, tak to jsou oni? Hrdinové?“

Odporně tlusté stvoření s groteskní helmou se pomalu sunulo směrem k nám. Tvor za sebou táhnul velkou zubatou sekeru, která skřípala na kamenech. ,, Jsem Splig. Král všech goblinů. Pokloňte se, nebo zemřete."

Avric se usmál.

Nutno říci, že boj to nebyl jednoduchý. Na to, že Splig připomínal žok , se pohyboval s nebývalou rychlostí. Rána střídala ránu, jiskry létaly jako o ohňostroji. Boj byl vyčerpávající. Nakonec se nám podařilo Spliga porazit, ale ne však zabít. Téměř nadlidskou rychlostí se okolo nás prosmýkl a byl pryč. Směr jeho úprku naznačovala jen hnědá fekální skvrna na podlaze. Než nám úplně zmizel, stačil ještě pohrozit, že naše setkání není poslední.

Při průzkumu zbytku podzemí jsme v jedné kobce nalezli hledaného živého Bedřicha.

Úkol byl tedy splněn a mi jsme se vydali společně s Bedřichem na zpáteční cestu do města Arhinn.

Sezení druhé. Kampaň. Scénář 3 Mapa první. DAERINOVA TVRZ.

Naše další dobrodružství mělo být u Daerinivy tvrze. U této tvrze se prý poslední dobou houfují podivná monstra.

Na místo jsme dorazili s posledními zbytky denního světla.

 Silueta tvrze zakrývala menší vesnici ,která se rozprostírala pod ní. Z vesnice šel kouř a bylo slyšet lidský křik.

 Snad nejdeme pozdě.

Úkol byl jasný, ochránit vesničany a zapálit signální pochodně a tím upozornit obránce tvrze.

Byl to dlouhý večer a ještě delší noc. Plná křiku, lidí a řevu nestvůr. Z lesů okolo tvrze vycházely monstra snad od samotných bran pekelných. Znovu a znovu jsme nořili své zbraně do jejich těl, znovu a znovu přicházeli ze všech směrů. Byli jsme podobni skalám, o které se tříští nekonečný příboj.

No a pak bylo najednou po všem. Všechny pochodně hořely. Všude zavládlo ticho rušené bušením našich srdcí a přerývavým dechem.

Jenže to nebyl konec.

Otrhaní a unavení stojíc na mrtvolách nepřátel jsme uslyšeli dunění bubnů bitvy.

Započal hlavní útok na pevnost.