čtvrtek 1. června 2017

Turnaj V Pardubicích ve Hře Summoner Wars

Začátkem měsíce dubna jsme se vypravili na turnaj do Pardubic ve hře Summoner Wars.
Byli jsme čtyři odvážlivci : Vlastík jedoucí z Prahy, Já, Aleš a Matěj z Litomyšle.

Již při jízdě do Pardubic v sobotu kolem poledne jsme díky uzávěrce na silnici malinko zabloudili. Když se nám konečně podařilo na místo konání dojet, vtipně jsem zaparkoval na snad nejdražším parkovišti v Pardubicích možná i v ČR a z peněženky vyndal 400 kč.  Bylo po plánovaném obědě i svačince.

Naštěstí Restauraci jsme našli lehce. Byl jsem mile překvapen z útulného prostředí, žádná tělocvična či třída ve škole.
Všichni si začali houfně objednávat kafe i piva a já jsem na sucho polknul a šel si dozadu loknout poděbradky.
Turnaje, který pořádala Herní liga Pardubice, se zúčastnilo 23 hráčů. Turnaj byl také zařazen do seriálu Mistrovství České republiky. V propozicích stálo jen, že se hraje s balíky, které jsou v českém jazyce a že hra proběhne rozlosováním na pět her.

Co mne mírně znechutilo byla turnajová pravidla, která se opět zaměřovala spíše na sílu a na vymlacování protihráčových jednotek.Při remíze se počítalo kolik jednotek jsme zabili soupeři a zbývající životy vyvolávače. To mělo dle mého velký vliv na výběr ras a na strategii ( při výběru vedla jako vždy rasa Orkové z Tundry).
Bohužel tato pravidla znevýhodňují rasy, které se zaměřují na jiný tip strategie nežli vybij všechno co jde. Potom se z této hry stává pouze přehazovaná v kostkách.
Počítání padlých jednotek nepřítele po boji bylo také dosti chaotické, protože mnozí počítali všechny karty oponentovy strany, ne jen jednotky. Proto výsledné hodnocení tohoto pravidla bylo dle mého značně mimo.
Malý chaos byl také v pravidlech pro prvního a druhého hráče. Všichni hráči, s kterými jsem hrál, byli stejně jako já trochu zmateni. Nikdo to moc nepochopil, tak jsme to povětšinou řešili hodem kostkou.

Po uvítání, rozboru turnajových pravidel a registrace všech hráčů jsme se pustili do první hry.

V první hře proti mě nastoupil Matěj od nás z klubu. Když jsem to zjistil, byl jsem trochu rozladěný, strašně nerad hraji totiž na turnaji s kamarády proti sobě. Matěj si proti mě rozestavil  Temné Elfy a já se rozhodl mu oplácet Orkama z Tundry. Pří usazení ke stolu jsem sám sebe přesvědčoval, že ho nemohu hned smáznout a že mu musím dát alespoň šanci. Nějak jsem předpokládal, že je v této hře nováčkem. Vzápětí jsem velice rychle vystřízlivěl. Hra se nesla v drsném tempu, kde jsem se dostal k nepřátelskému vyvolávači vždy tak jen na půl cesty. Pak mi došel dech. Matěj mě drtil a drtil a drtil, utahoval smyčku a já byl v pasti. Nakonec se mi podařilo přece jen zvrátit prohru a doslova jsem ho uházel kostkami. Vstával jsem od stolu po 60 minutách rudý jako rak a šel to ven rozdýchat.

Druhý oponent mě překvapil milým úsměvem. To bylo to jediné milé co mi předvedl. Jeho hlášku: Neboj, já to hraji FOR FUN,"  jsem si několikrát v průběhu partie v duchu vybavil a ironicky se zapitvořil. Nasadil proti mě Orky z Bažin a já riskl složitější strategii se Zatracenými. Nedal mi šanci, vše mé zákeřné útoky odhalil a ničil vše co mu stálo v cestě. Na konec se mi podařilo přeci jenom dostat se k jeho vyvolávači a pokusit se o konečný smrtící výpad. Bohužel štěstěna mě zradila a oponent slavil brzy velké vítěství. Zatímco protivník bujaře křepčil a vykládal kamarádům, jak mi to lehce nandal, šel jsem opět ven zamáčknout slzu.

Ve třetí bitvě se mi vedlo trochu lépe. I když borec naproti mě míchal karty a prohlásil:,, Neboj, hraju FOR FUN," znatelně ve mě hrklo. Opět Temní Elfové proti Orkům z Tundry. Poměr sil byl vyrovnaný řekl bych, že protivník měl nade mnou lehkou převahu. A dařilo se mu mě docela odrovnávat. Pak ale přišla jeho fatální chyba a já ho porazil. Jeho výraz byl dostačující. Tentokrát jsem vítěství slavil Já. Musel jsem se docela držet, abych také já  tentokrát nevybuchl a nekřepčil radostí. Sestupoval jsem po schodech z restaurace jako král a kamarádům vykládal, jak jsem ho drsně vymazal. 
Po házení machrů před kamarády jsem usedl ke čtvrtému klání. Podmračený oponent si nečekaně vytáhl Temné elfy a Já se opět rozhodl mu kontrovat Orkama z Tundry. Teď po celém turnaji mohu již v klidu říci, že to byla má nejlepší hra. Započal naprosto vyrovnaný boj. Oba dva jsme si pomlátili většinu jednotek, na bojišti zůstaly jen ty nejtěžší figury, plus polozmrzačení vyvolávači. Hodiny ukazovaly 15 minut do konce a začala nefalšovaná šachová partie. Zadumaně jsme promýšleli každičký tah, protože každý pohyb a každý hod kostkou mohl rozhodnout vše. Z hlav se nám kouřilo jako z Dukovan. Atmosféra se dala krájet a schylovalo se k velkému finále. Najednou si k nám přisedl kamarád mého oponenta a začali se k mému údivu radit jak na mě. Byl to ten samý člověk, kterého jsem porazil v třetím kole. Atmosféra poněkud zhoustla. Než jsem stihl zareagovat, bylo téměř po hře. Oponent mě přechytračil. Jenže si nevšiml malého detailu, který jsem využil okamžitě proti němu. Otočil jsem figury tak, aby na mě nemohl. Protihráč byl vývojem tak zaskočen, že téměř přestal hrát. V dalším tahu jsem mu zabil Hydru, jeho poslední naději. Teď jen zbývalo dodělat vyvolávače. V eufórii jsem si odhalil polomrtvého vyvolávače, abych zasadil nepříteli poslední ránu.
Zapomněl jsem však na to, že vyvolávač  Temných Elfů střílí na dálku. Do teď podmračený protihráč se usmál, obešel mé figury a dvěma hody kostkou mě zničil.  Byl to šok. Úplně se mi odkrvil obličej. Zmohl jsem se jen na strohé:,, Uhhhh a aha, toho jsem si nevšiml."  Mrkl na mě a řekl:,, Toho sis všimnout měl, jsme přeci na turnaji." V mrákotách jsem pozoroval, jak si vesele balí karty. Stál jsem tam jak Rákosníček před vyschlým  rybníkem a nemohl jsem se pohnout. Nakonec jsem ze sebe dostal:,, Ahoj, já jdu na záchod." Cestou ven jsem přemýšlel, zda mám někomu říci, nebo si zvládnu nafackovat sám.


Potom co jsem ani nemukl a pro změnu poslouchal venku kamarády, jak zatočili se svými oponenty, jsem se vydal k pátému stolu a pátému protihráči. Vybral si proti mě Orky z Tundry a já se rozhodl ještě jednou pro Zatracené. Z posledního zápasu si toho již moc nepamatuji. Jen to, že na nás oba dolehla únava a že jsme to v podstatě dohrávali jen z povinnosti. Nakonec jsem sice vybojoval vítězství ,ale ani trochu mě netěšilo. Protivník omylem vyzradil taktiku a já toho využil.

Na konec bych chtěl říci, že i přes drobné peripetie s pravidly se mi turnaj moc líbil. Jsem moc rád, že jsme se ho mohli zúčastnit. Po turnaji jsme se všichni shodli na tom, že pět her je moc, klidně by stačily čtyři. Kolegům se vedlo docela dobře, takže naše celkové umístění nebylo zase tak špatné. Na turnaji byla celkem pohodová nálada. Také jsme tam potkali Jirku. Ahoj Jirko. Doufám, že brzo navštívíme další turnaj, do té doby je ale potřeba pořádně potrénovat.

Pořadí hráčů dle úspěšnosti.

Aleš Kožený 7 místo 3:2
Jaroslav Bauer 8 místo 3:2
Vlastimil Rejman 10 místo 2:3
Matěj Rousek 15 místo 1:4   


   


  

Žádné komentáře:

Okomentovat