Zima mrtvých

Další dobře strávený sobotní večer.
Tentokrát jsme z police sundali hru Zima mrtvých. No a bylo to maso. :)

Rozhodli jsme se pro kooperativní režim. Kde všichni budeme hrát spolu proti hře. Jako scénář jsme si zvolili TEMNÉ ČASY. Přežít deset kol a nashromáždit dostatečné množství jídla.

Začali jsme kolem 21 hodiny. Ač jsme se ze začátku poměrně držely, postupem času začalo rapidně přituhovat. Nemrtvých stále přibývalo a přestávali jsme zvládat krizové situace. Nakonec jsme hru končili kolem půlnoci. Nepodařilo se nám udržet morálku a hra nám dala pěkně po pérkách.

Doufám, že příště si vytáhnu nějaké akční postavy a nebudu muset celou hru prosedět v kolonii a vařit a vařit a vařit. :)










Bylo to super. Těším se na příště.

Descent Kampaň

Konečně jsme se po delší době sešli, abychom pokračovali v kampani deskové hry Descent.

Minule jsme ukončili naše putování při pomoci se záchranou drahocenných zásob jídla ,které se snažili ukrást proradní skřeti. Nakonec nás krví zbrocený vesničan informoval, že byl unesen hluboko do podzemí jeho bratr Bedřich. Samozřejmě jsme se rozhodli ho zachránit ze spárů zla.

Sezení druhé. Kampaň. Scénář 2. Mapa třetí. TLUSTÝ GOBLIN

Vstoupili jsme do podzemí a uvítala nás ponurá blikající záře pochodní. Všude bylo cítit vlhko a plíseň. Na podlaze a v rozích chodby se bělelo mnoho kostí zvířat a dávno padlých bojovníků. Zřejmě tu nejsme prvními návštěvníky. Ze předu se ozývalo podivné pleskání. Trpaslík Grisban vytáhl válečnou sekeru, hřbetem ruky si otřel slinu a vrhl se s křikem vpřed. Paladin Avric a Necromantka Tarha si vyměnili ustarané pohledy a pustili se za trpaslíkem. Za ohybem chodby na ně již čekali obří pavouci.

Grisban prvního pavouka rozťal sekerou na dvě půlky. Než se však stihl pokochat pavoučí anatomií, druhý pavouk na něj zákeřně skočil. Dvě zářící oči a kusadla plná jedu se nebezpečně přibližovala k trpasličí hlavě. Zapraskal ozón a pavouka zasáhla Tarhina magická střela. Pavouk odletěl od Grisbana a rozprskl se na protější zdi. Mezitím Avric odrážel útoky zákeřných pavouků svým těžkým štítem. Druhou rukou rozséval mezi pavouky smrt svou palicí. Jen pár úderů srdce a bylo po všem.

Všude se válela ještě cukající se pavoučí těla. Podlaha byla pokryta odporným hnisem.

Hrdinové si dopřáli kratičký oddech. ,,Dělá se mi z toho nablití," prohlásila Tarha. ,,Raději půjdeme dál."

Konec chodby byl ukončen bytelnými dřevěnými dveřmi, podle skučení a vrčení jsme poznali, že na druhé straně někdo je. Avric se již natahoval po klice, když Tarha vykřikla: „Ještě moment!“Začala mumlat podivná slova a mávat ve vzduchu magickou holí. Oči se jí temně zaleskly. Něco se začalo v rohu místnosti pomalu odlepovat od země. Všudypřítomné kosterní pozůstatky se vlivem ponuré magie začaly pomalu spojovat dohromady.

Netrvalo dlouho a byl tu oživlý bojovník. „Nesnáším, když to dělá,“prohlásil Grisban. „ Tak teď jim konečně můžeme nakopat zadky! Vykopni ty dveře Avricku.“ Řekla Tarha.

Dveře nebyly tak bytelné, jak se zdálo a pod Avricovou okovanou botou zapraskaly a rozletěly se na kousky.

Vrčení a slintající smečky nemrtvých psů nás přesvědčilo, že asi nemají přátelské úmysly.

Nemrtví skeleton přezdívaný Eda se mezi ně beze strachu vrhnul a začal je cupovat na krvavou kaši. „ Kokýnko!“ Zaburácel Avric a rozdrtil lebku poslednímu ze psů.

Po boji s mrtvými domácími mazlíčky jsme již normálně otevřeli další dveře ústící do další chodby, kde se nám naskytl pohled na několik skřetů táhnoucích postavu s pytlem přes hlavu. Zřejmě nějaký vězeň. Skřeti vypadali dost překvapeně, když Grisban sekerou amputoval hlavu prvnímu z nich.

Překvapení trvalo i ve chvíli, kdy se mezi ně vrhl nemrtvý Eda.

Když Eda dvěma z nich rozlousknul hlavy o sebe jako ořechy, poslední skřet si pravděpodobně uvědomil, že mu jde o život a poslal směrem k hrdinům střelu z luku. Střela se bez zjevného účinku odrazila od zdi a skřet z ječením utekl dále do chodby. Vězeň si stáhl pytel přes hlavu a se slzami v očích a se slovy díků nám prozradil, že on Bedřich není. Co teď? Velmi rychle jsme se rozhodli pronásledovat utíkajícího skřeta a pokračovat chodbou, kterou utekl.

Mučírna byla prostorná.

Dva velké stoly pokryté čerstvou krví naznačovaly, že skřeti s mučením nezahálejí.

Z rohu se ozvalo pochechtávání. „ Ha, tak to jsou oni? Hrdinové?“

Odporně tlusté stvoření s groteskní helmou se pomalu sunulo směrem k nám. Tvor za sebou táhnul velkou zubatou sekeru, která skřípala na kamenech. ,, Jsem Splig. Král všech goblinů. Pokloňte se, nebo zemřete."

Avric se usmál.

Nutno říci, že boj to nebyl jednoduchý. Na to, že Splig připomínal žok , se pohyboval s nebývalou rychlostí. Rána střídala ránu, jiskry létaly jako o ohňostroji. Boj byl vyčerpávající. Nakonec se nám podařilo Spliga porazit, ale ne však zabít. Téměř nadlidskou rychlostí se okolo nás prosmýkl a byl pryč. Směr jeho úprku naznačovala jen hnědá fekální skvrna na podlaze. Než nám úplně zmizel, stačil ještě pohrozit, že naše setkání není poslední.

Při průzkumu zbytku podzemí jsme v jedné kobce nalezli hledaného živého Bedřicha.

Úkol byl tedy splněn a mi jsme se vydali společně s Bedřichem na zpáteční cestu do města Arhinn.

Sezení druhé. Kampaň. Scénář 3 Mapa první. DAERINOVA TVRZ.

Naše další dobrodružství mělo být u Daerinivy tvrze. U této tvrze se prý poslední dobou houfují podivná monstra.

Na místo jsme dorazili s posledními zbytky denního světla.

 Silueta tvrze zakrývala menší vesnici ,která se rozprostírala pod ní. Z vesnice šel kouř a bylo slyšet lidský křik.

 Snad nejdeme pozdě.

Úkol byl jasný, ochránit vesničany a zapálit signální pochodně a tím upozornit obránce tvrze.

Byl to dlouhý večer a ještě delší noc. Plná křiku, lidí a řevu nestvůr. Z lesů okolo tvrze vycházely monstra snad od samotných bran pekelných. Znovu a znovu jsme nořili své zbraně do jejich těl, znovu a znovu přicházeli ze všech směrů. Byli jsme podobni skalám, o které se tříští nekonečný příboj.

No a pak bylo najednou po všem. Všechny pochodně hořely. Všude zavládlo ticho rušené bušením našich srdcí a přerývavým dechem.

Jenže to nebyl konec.

Otrhaní a unavení stojíc na mrtvolách nepřátel jsme uslyšeli dunění bubnů bitvy.

Započal hlavní útok na pevnost.

Festival deskových her v Litomyšli.

Jsem moc rád, že jsme se tuto sobotu opět připojili k této báječné akci.
Mé velké díky za pomoc patří jmenovitě:
 Aleš Kožený
Matěj Pecháček
Vojtěch Mareš.
Přátelé moc děkuji, že jste mě v tom nenechali samotného.
Tichá vzpomínka patří opět těm, kteří se chtěli akce zúčastnit, ale nemohli.

Pár momentek z akce:

       

         

  















                                

Vánoční Proroctví

Deskovou hru Proroctví asi nemusím představovat. Ve vánočním čase jsme se díky ní ponořili do úplně jiného světa. V tomto světě jsme sváděli nemilosrdné hrdinské bitvy s nejrůznějšími monstry a vedli svého hrdinu na cestě k nehynoucí slávě.

Tato hra je pro mne trochu nostalgie a srdcová záležitost, jelikož byla jedna z prvních na mém stole. Jako mladíci jsme tuto hru hrávali a naprosto propadali jejímu kouzlu. I teď po letech si v sobě nese   stále něco co mě dokáže vtáhnout do jiného světa.  Pomalu procházím mlžnými horami nebo elfím lesem a z mého trpaslíka zelenáče se stává postupem času hrdinský drakobijec, který neváhá přijmout i ty největší výzvy.

Jen málo her ve mě dokázalo za ta léta hraní vzbudit stejný dojem. Nutno poznamenat, že je to možná také tím, že jsem měl vždy dobré spoluhráč,e které to většinou vtáhlo taky. Atmosféra celého večera
pak byla naprosto bezchybná.  

Tahle hra má snad jediné negativum a to je čas. V pohodě spolkne 6 - 8 hodin jen tak. Fráze hra na celý den tu získává poměrně jasný tvar. Což pro někoho může být problém. 

Jednou se nám ji snad podaří dohrát i s rozšířeními celou. Třeba v důchodu. :)    

Damašek Zimní NePosekanec koncem Listopadu.

Damašek aneb Zimní NePosekanec.

Za devatero horami a za devatero řekami v hlubokém lese v husté mlze byla jedna stará chaloupka.
No a v té chaloupce jsme se všichni koncem listopadu sešli, abychom prožili super víkend.

Na chatu jsme dorazili obklopeni hustým lesem v pátek v podvečer. V krbu hořel oheň, všude bylo díky kamarádům teplo a útulno. Byla to taková malá příjemná idyla. Víkend mohl začít.

Během těch dvou dní se nám pod rukama protočilo několik her stolních, ke kterým bych se rád vyjádřil.

První je desková hra Doom. V této hře je skupina elitních mariňáků ,kteří  jsou reprezentováni 2-3 hráči, ti musejí spolupracovat proti mimozemským stvůrám. Tyto stvůry ovládá další hráč Pán zla. Mimozemské  bestie se snaží hráče pozřít, roztrhat, zardousit či jinak usmrtit a jsou hráčům neustále v patách. Pán zla vás nenechá ani na jedno kolo odpočinout, hra pak vytváří neustálý frustrující tlak.

 Tuto hru jsem hrál s Vlastíkem a Tomášem jako mariňáci proti Vojtovy v pozici Pána zla.
Celá hra je prošpikována hustou atmosférou, kde bojujete o každý metr hvězdné stanice. Neustále na nás dorážely chodící mrtvoly a pavouci,kteří vylézali z ventilace.Bylo čím dál tím obtížnější je zastavit. To byl však stále jen slabý odvar z hrůz a děsivých monster, které na nás čekaly v útrobách stanice na Marsu. Do toho všeho nám ještě pomalu docházela munice a granáty a brzy zbyly jen pěsti nebo motorová pila. Hra se pro nás jako mariňáky nevyvíjela moc dobře. Jen těžko jsme postupovali vpřed. Sice jsme za sebou nechávali haldy mrtvol ,ale oblud stále přibývalo a za každé padlé monstrum přišli tři další. Nakonec jsme se dostali do hangáru, kde na nás čekala ztělesněná hrůza, která si nás nakrájela jako veku na chlebíčky.

Další hrou, která stojí za připomenutí, je Zima Mrtvých . V této postapokaliptické hře se hráči vžívají do role přeživších lidí, kteří se snaží udržet na živu před tuhou zimou a přívaly nemrtvých zombii. Hra má opět hustou atmosféru a je založena na neustálé spolupráci všech hráčů.Jako bonus může mít každá postava tajný úkol, který může být dokonce záporný.
Přežili jsme jen tak tak. Hra byla neustále krok před námi a nutila nás volit mezi větším a menším zlem. Filmový nádech dávají hře karty křižovatek, které mnohé z nás přivedli k rozhodnutí ovlivňující celou hru.



Také bych rád vzpomenul značný hráčský zápal Drega, který uklízel smetí, vařil jídlo až se z něho kouřilo. Dále Vašíka, který s brokovnicí v ruce nemilosrdně bránil kolonii proti hordám sípajících zombii. 

Docela zajímavá česká karetka Shuffle Heroes mě mile překvapila svoji jednoduchostí, neotřelýmy mechanizmy a kombinatorikou. Mozkové závity se mi při hře otáčely na plné obrátky.

Dále jsme ještě hráli  Blood bowl nebo karetní hru Pán prstenu LCG. Také hororovou RPG hru v podání Drega Mansions of Madness, kterou jsem sice nehrál, ale podle reakcí hráčů soudím, že se někteří dobře bavili.

Mimo hraní her jsme si víkendový pobit opravdu užili. Chata je na kraji lesa daleko od civilizace tak že žádní lidé a shon velkoměsta.Vybavenost hájovny mě také mile překvapila. Všude bylo spoustu židlí a stolečků kde se dalo sednout.
Navečer nám kamarádi grilovali maso a bylo opravdu parádní. Tak jsem se dlouho dobře nepřejedl.

Nápad uspořádat na chatě filmový klub se dle mého vyvedl. První snímek do filmového klubu nám připravil Rybník. Následná debata po projekci filmu prozrazovala, že u filmu nikdo neusnul a všichni jsme ho dokoukali dokonce.




Nakonec bych rád vyslovil poděkování za bezva víkend, které patří všem zúčastněným kamarádům. Za perfektní přípravu masa. Za obsluhu a topení v celé chatě. Dále za přípravu filmu, který se mi líbil. Za pomoc při konečném úklidu. Za udržení dobré a pohodové nálady.

Přátelé všem moc děkuji.

Turnaj Summoner Wars

V neděli 30.10.2016 se tři stateční zástupci našeho Společenstva Hráčů Deskových Her účastnili turnaje a kvalifikace na Mistrovství České republiky v karetní hře Války vyvolávačů. (Summoner Wars). Turnaj se konal v Praze v rámci festivalu Deskohraní 2016.

Již v sobotu v podvečer jsme zahájili přípravu a hluboko do noci jsme trénovali a zkoušeli nejrůznější herní situace a taktiky.

V neděli v devět hodin ráno to vše vypuklo na ostro. Z původních dvaceti se nás sešlo 12 hráčů. Věková kategorie se pohybovala od osmi do padesáti let. Bylo ustanoveno 5 herních kol švýcarským systémem a herní doba 50 minut na kolo. Hráči se měli proti sobě utkat dle své kvality a za každou výhru se připisoval vítězný bod.
Při nejasném výsledku byla stanovena pravidla, která se odvíjela od počtu životů zbylých jednotek na bojišti. Jejich špatná interpretace mě bohužel stála jedno vítěství.

Zajímavé bylo pro mě pravidlo, které napodobovalo systém v šachu a to že první začínající hráč volí národ, za který bude hrát jako první a má právo prvního tahu. Druhý hráč volí národ jako druhý v reakci na prvního,  to mu tedy umožňuje výhodu zvolit v hodnou strategii a taktiku.
Standardní pravidla byla ještě pozměněna o postavení zdí o jednu linii blíže k nepříteli pro agresivnější hru. Pokud ale vím, nikdo tuto možnou alternativu nevyužil.

Co mě trochu mrzelo bylo, že k turnaji bylo na stránkách Deskohraní jen pramálo informací. Teprve před první hrou jsme se dozvěděli, že některé balíčky jsou zakázané. K dispozici byly herní frakce jen ze základních setů. Národy z později vyšlé mistrovské sady nebyly k dispozici, ale byly povoleny.

Počítač nám náhodně vygeneroval soupeře a bylo odstartováno první kolo. V prvním kole jsem sváděl poměrně tuhou bitvu mezi mými Orky z Tundry proti Fénixovým Elfům. Shodou náhod, štěstí, mému tlaku a chyb soupeře se mi povedlo ho v 30 minutě porazit. Vlastík sváděl bitvu s šampiónem turnaje a jako jediný ho porazil se svými elfy od Fénixů. Matěj měl smůlu a se svými Pralesními Elfy padl na protihráče, který hrál za Orky z Bažin. Bránil se srdnatě, ale jistá přesná neznalost a štěstí soupeře umocnilo jeho porážku.

V druhém kole jsem se potkal z nemrtvými a rozehrál celkem slušnou partii. Nemrví se nemilosrdně vraceli do hrobů naporcováni mými Orky. V kritickou chvíli, kdy měl protihráčův vyvolávač již poslední život, mi však nepadly kostky a štěstěna se obrátila proti mě. Přišel konec hry a zápas byl nerozhodný. Právě z vlastní špatné interpretace pravidel mě bylo sděleno, že jsem prohrál. V tu chvíli jsem v duchu rozřezal motorovou pilou štěstím vřeštícího protihráče a šel se vyplakat ven.
Vlastík vyhrál svoji druhou hru celkem s přehledem a Matěj také slavil vítězství.

Třetí kolo je z mé strany zbytečné popisovat, protihráč zakončil nedávno 8 rok života a tuto hru asi mockrát na živo nehrál. I když ve mě vlna otcovství a soucitu ze začátku převládala a radil jsem mu jak na to a kde dělá chyby. V situaci, kdy mě ušatý klučina začal poučovat jak to mám hrát dle jeho správně. Došla mi trpělivost. Mé ego mi zatemnilo mozek a rozemlel jsem ho na prach. S pocitem schlazené žáhy jsem si šel opět ulevit ven. Bohužel jsem již nedokázal sledovat kamarády spoluhráče.
Matěj myslím prohrál, ale spíše papírově nežli doopravdy. U Vlastíka netuším, ale myslím, že dostal za uši opět jako před ním Matěj od Orků z Bažin.

Pro mě velký problém nastal ve čtvrtém kole. Kdy se splnila noční můra a počítač proti mě vylosoval jednoho z kamarádů. Vlastík se snažil to moc neprožívat a hru vést v přátelském duchu, za to mu patří mé díky. Popisovat zde, že jsem Vlastíka šetřil nebo mu usnadnil postup, by byla nepravda. Nandal mě co mohl  a ukončil rychle tak mé trápení.

Poslední páté kolo byla zkouška nervů. Nastoupil jsem proti Elfům ve stínech a měl se co otáčet. Na konec mi velice pomohla nepozornost protihráče. Překvapil jsem jeho vyvolávače svým šampiónem s kladivem, který ho posléze zatloukl jak hřebík.
Tato náročná hra mi však vzala veškerý čas sledovat okolní dění a brzo po dohrání této partie zazněl signál pro ukončení kola.

Celkové hodnocení tedy bylo:

Matěj obsadil poslední místo.  v počtu 1 výhra 4 prohry.
Jako pozitivum beru, že se nám podařilo Matěje venku odtáhnout od koše, kde se chystal roztrhat občanku a spálit svůj herní balík Pralesních Elfů.

Já jsem se umístil na šesté příčce s počtem 3 výhry a 2 prohry.

Vlastík se umístil na čtvrtém místě s počtem 3 výhry a dvě prohry.
Tady bych chtěl vypíchnout, že Vlastík přišel o medaili a postup na Mistrovství v ČR jen o chloupek a jsme na něj patřičně hrdi.:) Počet vítězných bodů byl stejný, rozhodlo porovnání s kvalitou oponentů.

Závěrem chci říci, že ač byla atmosféra někdy opravdu hutná a nervy drásající, celá akce byla dobrá. Určitě nelituji své účasti, ba naopak jsem si odvezl nemálo poznatků, třeba to že sebelepší strategie jde do kopru bez kouska štěstí a že mám dávat pozor při výkladu doplňkových pravidel. :)
Matěj a Vlastík si zaslouží mé velké díky za to, že si udělali ve svých plných programech na účast na turnaji čas, že se nechali mnou přemluvit a že po celou dobu udržovali dobrou náladu.
Dále připojuji tichou vzpomínku na ty, co moc na turnaj chtěli, ale nakonec se účastnit nemohli.
Pevně doufám, že to nebyla poslední akce tohoto typu a že se na příští sejdeme třeba ve větším počtu.

Vrba




 



 


 




 

          


     

Artemis

Minulý víkend nás přátelé pozvali, aby jsme se podívali a případně vyzkoušeli hvězdný simulátor Artemis.
 V podstatě se jedná o simulátor můstku hvězdné lodi. Hra je koncipována pro partu 6 až 7 hráčů, ale dá se hrát i v menším i větším počtu.  Ve hře je několik stanovišť, která spolu musí úzce spolupracovat. Jsou to, Radista obsluhující radary. Inženýr důležitý pro energii samotné lodi, zbraňový důstojník obsluhující zbraně a střelbu. Řidič, který pohybuje celým tím kolosem. Komunikační důstojník navazující komunikaci s ostatními plavidly či stanicemi. Piloti stíhaček. No a v neposlední řadě také Kapitán, který to vše řídí.

Všechno to funguje tak, že každé stanoviště je ovládáno ze samostatného počítače plus dataprojektor, který promítá přední výhled z hvězdné lodi všem hráčům. Vše je propojeno přes wifi.

Během celé ukázky bylo znát, že spolupráce všech stanovišť je naprosto nezbytná a důležitá pro chod celé lodi. Často zavládne chaos, kdy každý hlásí své údaje a kapitán pak musí vše rychle diagnostikovat a vyřešit.

Hra nabízí velkou možnost náhodných scénářů s velkou variabilitou. Nikdy tedy nevíte dopředu co vás čeká. Může to být jen čištění sektoru od nepřátel, či hledání ztracené lodi v pásu asteroidů nebo pomoc napadené základně. Často se také stává, že daný úkol se v průběhu mise změní a hvězdný koráb pak třeba bojuje o holé přežití.

K dalším možnostem, které hra nabízí, je spojení více lodí dohromady v kooperaci nebo proti sobě.

Celkově hra vypadá vizuálně velice pěkně.

  

Závěrem bych rád poděkoval kamarádům za možnost vyzkoušení a času který nám věnovali a všem kteří se akce zúčastnili.

Hra vypadá velice dobře, snad jen malý problém, sehnat tolik ochotných hráčů. :)

Ještě pár fotek přímo z akce: